Petr Pecina
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5464x
Seznam rubrik
Petr Pecina
Je tu r. 22. Look up!
Rok 2022 bude dost možná jeden z nejnáročnějších roků z ekonomického hlediska za posledních několik desítek let. Přeji všem hodně zdraví a štěstí. Ale nezapomeňme, že štěstí přeje připraveným.
Petr Pecina
O tom, jak koronavirus SARS-CoV-2 odhalil naše charaktery
Říká se, že peníze kazí charakter. Nesouhlasím s touto myšlenkou. Myslím si, že peníze charakter nekazí. Charakter je, nebo není. Peníze jej odhalují. A podobně zafungoval i kontakt člověka s koronavirovou krizí.
Petr Pecina
Kdybychom to věděli...
Kdybychom před rokem mohli vidět to, co je dnešní každodenní realitou, udělali bychom něco jinak? Každý jeden z nás? Zkusme si to představit.
Petr Pecina
Roušky jsou pouze pro ovce. Opravdu?
Dřív než přistoupím k otázce roušek, musím Vás - ač nerad - upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar:
Petr Pecina
Blíží se vysvědčení! Známky, nebo slovní hodnocení? Nebo něco mnohem podstatnějšího?
11. března 2020, děti doma ze školy, vzdálená výuka on-line, v některých školách denně, jinde pár hodin týdně, jinde vůbec. V některých školách okamžitě po zavření škol...
Petr Pecina
Co nás může koronavirus naučit?
Člověk může být sebevíc sečtělý, inteligentní, vzdělaný, ale pokud si klade špatné otázky, bude dostávat sice inteligentní, vzdělané, ale bohužel špatné odpovědi. A platí to samozřejmě i naopak.
Petr Pecina
Koho vlastně posloucháme?
Uvědomění si, že žiji život podle přání někoho jiného, je velmi hořké probuzení. Je to ale stále lepší, než si to neuvědomit vůbec a prožít celý život v tzv. slepé skvrně.
Petr Pecina
Proč je vlastně Miloš Zeman českým prezidentem?
Kdo zná moje názory a postoje, ví, že nejsem volič Miloše Zemana. Jeho způsob prezidentování v mnoha ohledech kritizuji a s některými jeho rozhodnutím zcela nesouhlasím. A proto si opakovaně od 26. ledna 2013 kladu jednu otázku:
Petr Pecina
Mám se radši pojistit, nebo přispívat na charitu?
Mám dvě děti a jsou pro mě vším. Přeji si, aby byly zdravé, přeji si, aby se jim vyhnuly všechny vážné choroby či úrazy. Přeji si, aby jakýkoliv případný problém zvládly vyřešit, a chci jim v tom být nápomocný.
Petr Pecina
Proč si zatím nezasloužíme dálnice o třech pruzích?
Když se plánovala před lety rekonstrukce dálnice D1, četl jsem vyjádření dopravního experta prof. Moose, proč nám stačí dva pruhy v jednom směru. Každý den jezdím po dálnici a vidím, že si tři pruhy na dálnici prostě nezasloužíme.
Petr Pecina
“Vypustili jsme miminku rybník… uvidíme, jestli se mu to líbí nebo ne...” No, co myslíte?
Před asi týdnem mi moje žena nabídla, zda se s ní nechci podívat na dokumentární seriál ČT Čtyři v tom. Je to dokument o čtyřech těhotenstvích, čtyřech rodinách, čtyřech porodech...
Petr Pecina
Povinně na vojnu... Sednout a ruce za záda!!
Magický zvuk školního zvonku zná každý. V co nejkratším čase všichni (až na výjimky, které jsou disciplinárně potrestány) sedí na svých místech. A když vstoupí pan učitel, jako na povel jako jeden muž vstanou. Nevím, jestli je to dnes ještě ve školách standardem, doufám, že ne, ale takhle jsem to prostě zažíval devět let na základce. "Disciplína musí být!" Tehdejší líheň poslušných zaměstnanců toto prostě vyžadovala: seď, poslouchej, máš-li názor, nech si ho pro sebe, a kdybys náhodou dělal něco, co se vymyká tomu, co je žádoucí, někdo tě nabonzuje. A hned, co ti bude osmnáct, povoláme tě na vojnu, kde ti to vysvětlíme ještě v jiném rozměru.
Petr Pecina
"Ubližují mi... Litujte mě... A hlavně... Rozšiřujte moje práva!!!"
Vidíte a sylšíte to taky? Že je obrovské množství lidí na tomto světě, kteří jsou ohroženi, a kterým bychom my, co se máme dobře, měli "pomáhat". Pomáhat ostatním je obrovský smysl života a je to šlechetné. Uvádí se, že každých pět sekund zemře v Africe jedno dítě z důvodu nedostatku potravy. Jedna - dva - tři - čtyři - pět - jedno dítě mrtvé a tak dále. Nemají co jíst. Smutné, že? Slyšíte a vidíte tyto děti v televizi s ubrečenýma očima, jak nám říkají: "My nemáme co jíst, dejte nám práva na jídlo!"? Já je neslyším a nevidím a vážím si všech, co bez potřeby mediální pozornosti jedou těmto dětem skutečně pomoct. A víte, proč je neslyšíme? Protože ony mají skutečný problém - mají hlad, umírají a nemají čas na to vytvářet sdružení, spolky, iniciativy, zakládat komunity, dělat pochody a pomaloučku si prosazovat svoje práva na jídlo.
Petr Pecina
"Vy to dítě prostě naočkujete, jinak...!"
Aktuálně je na stole návrh zákona o veřejném zdraví, který rozpracovává sankce za to, že své dítě nedáte očkovat. Pokuty hrozí dětským lékařům, rodičům, školkám, provozovatelům dětských skupin, ale i fyzickým osobám, které pečují o nenaočkované dítě do jeho tří let věku. Takže, milí rodiče, máte-li otázku k očkování, je již předem zodpovězena: "Vy to díte prostě naočkujete, jinak...!"
Petr Pecina
Hlavní smysl oslav 25 let demokracie spočívá v její budoucnosti
Oslavujeme 25 let svobody, demokracie a tržního hospodářství. Bohužel se těchto oslav Václav Havel nedožil. Něco se sice ne až tak povedlo, mnoho ale ano. Můžeme dnes téměř všechno a snad to i tak zůstane.Přál bych si, abychom v průběhu dalších 25 let vytvořili pro naše děti skutečně demokratické a zdravě tržní prostředí. K tomuto výročí jsme si totiž začali nadělovat něco, co to předrevoluční období až nebezpečně připomíná:
Petr Pecina
Budeme mít jednou zase státem regulované ceny zboží a služeb?
Poslední dobou se začíná stále více mluvit o tom, kolik má jaký podnikatel svoji obchodní přirážku. Zjednodušeně řečeno, o co navyšuje cenu výrobků a služeb za svou přidanou hodnotu. Často to slyšíme v souvislosti s obchodními řetězci. A tak dodavatele výrobků napadlo, že by se mohli spojit ve snaze protlačit, aby stát reguloval výši této marže obchodních řetězců. Za měsíc a půl oslavíme čtvrt století od přechodu od centrálně řízené ekonomiky k tržní ekonomice. Tak to vypadá, že tyto pětadvacetiny všichni možná oslavíme tím, že si nadělíme opět centrálně regulované ceny zboží a služeb?
Petr Pecina
Je libo zázračnou pilulku? Vyřešení problému zaručeno.
Na webu denik.cz 2.9. vyšel článek s názvem "První sex měl špatný konec. Školačka (14) otěhotněla." Je špatný konec, když první sex skončí otěhotněním? Nebo je to spíš špatný konec pro toho, kdo mohl přijít? Alespoň podle článku totiž hned druhý den po vyšetření u gynekologa podstoupila miniinterrupci. Dívka klidně mohla vyzkoušet i novou "zázračnou" pilulku Mifegyne 200 mg. Jak jednoduché, chlapec (otec) odešel od soudu s podmínkou, ještě poděkoval, že ho nezavřeli, takže je - zdá se - po problému. Ale je tomu skutečně tak? Stačí pouze zajít k doktorovi, zaplatil peníze, nechat si odebrat zárodek dítěte, nebo si vzít pilulku?
Petr Pecina
"Jéžiš Marjá, proč řveš?!"
Je středa, přibližně čtvrt na pět odpoledne a za dvacet minut se mám potkat s kolegyní... máme domluvené obchodní jednání u jednoho z našich klientů. Čekám tedy na domluveném místě, na 66. kilometru déjedničky. Kdo po této dálnici jezdíte, víte, že asi nejvhodnější místo setkání na tomto kilometru je místní McDonald, pokud zrovna nechci volit motorest U Vlka. Mám nějaký čas, koupím si tedy něco "fast", sednu si ven a užívám de facto babího léta. Po chvíli se otevřou dveře a z restaurace nejprve vyjde asi šestiletá holčička, následuje ji její asi o rok až dva mladší bráška a pak vyjíždí maminka s kočárkem. Hezky poděkuje, že jí starší děti podrží dveře, slovy: "Děkuji Vám miláčci," a malí sourozenci pokračují přímou trasou k dětským prolejzačkám. S nadšením jsem si užil toho hezkého přístupu k dětem a po dvou minutách jsem z úst té maminky doslova schizofrenně vhozen do zcela opačného emočního gardu, neboť slyším: "Jéžiš Marjá, proč řveš?! Můžeš mi říct, proč řveš? Co děláš!!? Neřvi, prosím Tě!"
Petr Pecina
"Tenhle pes bude vždycky běhat navolno, Vaše děti mě nezajímají"
Za chvíli tomu bude rok, co jsem se rozhodl začít pravidelně ráno běhat. Při takovém rozhodnutí člověk přemýšlí, jaké překážky bude muset překonávat - mám na mysli například, že Vás bude píchat v boku, nebo třeba, jak se Vám bude běhat v dešti, mrazu, anebo v mém případě, zda to zvládnu jako astmatik udýchat. Zdá se ale, že všechno toto jsem zvládnul a dnes si celkem v pohodě dávám pětikilometrové ranní běhy, co mě ale nenapadlo, že mi v tom budou čas od času zvyšovat adrenalin volně pobíhající psi a jejich arogantní majitelé, pokud jsou v lepším případě vůbec přítomni.
Petr Pecina
O rodině a tak trochu o osvojování dětí u homosexuálů
Na světě existuje několik zážitků, které člověka zcela změní či ovlivní. Jedním z nich je narození dítěte. Navždy to ve mně zůstane... když jsem poprvé držel svoji dceru v náručí a nesl ji ukázat své ženě. Nechápal jsem, jak může být svět tak zázračný, jak je možné, že je mi podobná, a i když se mi to teď zdá neuvěřitelné, vzpomínám si, že se na mě tehdy usmála. Vidět jí, jak se sápe k mamince, aby se napila mlíčka... příroda je prostě dokonalá. Když se za dva roky dceři narodil bráška, účast u porodu pro mě už nebyla novinkou, a tak jsem si mohl ještě více uvědomit některé věci... zážitky, které mi při té první zkušenosti unikaly, nebo jsem prostě jen byl zahlcen emocemi natolik, že jsem je prostě nestíhal dostatečně vnímat. Pokud se mě dnes kdokoliv z mužů, které tato zkušenost ještě čeká, zeptá, jaké to bylo a zda se mi nechtělo omdlít, odpovídám: "Bylo to něco strašně intenzivního, co jsem v životě nezažil a o co bych nikdy nechtěl být ochuzen. Na omdlévání nebyl čas." Jsem šťastný, že muž dnes může být u porodu. A jsem přesvědčen, že ho to dělá více mužem. Bylo to něco velmi intimního, co se týká pouze dvou lidí, kteří to zapříčinili, něco dokonalého, něco nepopsatelného. I když nejsem věřící (možná právě proto) - až na zrození dítěte jsem skutečně pochopil význam slov "být požehnán".
Petr Pecina
Stále ještě jsme schopni zabít na povel
Celý život se snažíme někomu zavděčit, nejprve jsou to rodiče, později často učitelé ve školce, na základní škole, o několik let později např. nadřízený v práci, ale i kolega, kamarád či soused. Jsme odměňováni za svoji poslušnost a naopak trestání za neposlušnost. Co následuje, když třeba ve druhé třídě na základce přijde paní učitelka do třídy, všichni žáci vycvičeni povstanou do pozoru a jeden z žáků zůstane sedět? Bude patřičně potrestán, protože porušil ona zažitá pravidla. "A to se nesmí!" Takovouto poslušnost si přenášíme i do dospělého života. V práci víme, že musíme poslouchat alespoň na oko, jinak budeme potrestáni. A víme, že pokud se budeme chovat tak, jak se po nás chce, třeba dostaneme odměnu... třeba nám někdy zvýší plat, nebo se o nás někdo pochvalně zmíní před kolegy. Co všechno jsme schopni udělat, jestliže dostaneme něco příkazem od někoho, kdo pro nás představuje autoritu? Byli byste schopni zabít někoho neznámého, pokud by Vám to někdo přikázal? Myslíte si, že ne? Třeba Vás překvapí, že možná až 85 % z nás by bylo schopno někoho zabít na povel.
Petr Pecina
O očkování jako přesvědčení a o tom, jak neodpovědět na otázku
22.6. DVTV odvysílala diskuzi dvou lékařek na téma očkování dětí. Diskuze byla celkem černobílá, dr. Eleková jednoznačně a tradičně proti očkování a místopředkyně české vakcinologické společnosti dr. Cabrnochová jednoznačně a pochopitelně pro očkování. Pozice dr. Cabrnochové a způsob vystupování jako by napovídá, že na toto téma je jakákoliv diskuze zbytečná a téměř nebezpečná. Dokonce to nebezpečí v jedné části zmínila. Ale proč by jakákoliv diskuze měla být nebezpečná? Protože jsem si jako otec dvou dětí zažil několik nepříjemných rozhovorů s lékaři, když jsem se chtěl na některé věci o vakcínách zeptat, pozorně jsem poslouchal, jak odpovídá další jednoznačně přesvědčený lékař na otázku na téma očkování. Na první zhlédnutí se to, co je řečeno mezi řádky, dá zaznamenat poměrně těžko a vyžaduje to poněkud zvýšenou pozornost. Za svůj čas budete ale velmi dobře odměněni. Takže pojďme si rozhovor pustit po částech...
