"Tenhle pes bude vždycky běhat navolno, Vaše děti mě nezajímají"

26. 08. 2014 0:41:57
Za chvíli tomu bude rok, co jsem se rozhodl začít pravidelně ráno běhat. Při takovém rozhodnutí člověk přemýšlí, jaké překážky bude muset překonávat - mám na mysli například, že Vás bude píchat v boku, nebo třeba, jak se Vám bude běhat v dešti, mrazu, anebo v mém případě, zda to zvládnu jako astmatik udýchat. Zdá se ale, že všechno toto jsem zvládnul a dnes si celkem v pohodě dávám pětikilometrové ranní běhy, co mě ale nenapadlo, že mi v tom budou čas od času zvyšovat adrenalin volně pobíhající psi a jejich arogantní majitelé, pokud jsou v lepším případě vůbec přítomni.
Napadení psem
Napadení psemhttps://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=

Téměř celé dětství jsem vyrůstal se psem, mám psy rád a dost úzký vztah jsem si vytvořil od svých třinácti let k labradorovi, kterého jsme si tehdy pořídili. Svoji mamku jsem přesvědčoval, že si máme pořídit labradora, když jsme ho vezli domů několik set kilometrů, spal mi velkou část cesty na ruce. Měl jsem ho strašně rád a labrador jako plemeno mi prostě přirostl k srdci. I přesto bych si nikdy nedovolil stoprocentně psovi, kterého "miluji", důvěřovat - několikrát jsem se setkal právě u našeho psa, jak by vystartoval po běžci či někom, koho zrovna vyhodnotil za podezřelou osobu, kdybych ho nedržel na vodítku. Nevím, možná by nekousnul, ale to je jedno, vážil několik desítek kilogramů a kdyby skočil na dítě, nechtěl bych to zažít či snad následně s rodiči a tím člověkem řešit. A to asi proto, že jsem měl toho psa rád, ale nikoliv na úkor ostatních lidí.

Za poslední rok jsem řešil několik vyhrocených situací a přináším lehkou reflexi z těchto zkušeností:

1) Dva vlčáci bez majitele

Poprvé, kdy jsem opravdu měl strach. Běžím polní stezkou k lesu a na poli vidím pobíhat dva vlčáky, jeden černý, jeden šedohnědý. Spoléhám se na to, že je někde majitel, a/nebo že si mě (alespoň) nebudou všímat. Naneštěstí se zřejmě sebevědomější jedinec rozhodl si mě trochu obhlédnout, a tak se vydal za mnou. V té chvíli jsem se rozhodl nepokračovat v běhu, otočit se čelem a dost důrazným povelem "Jdeš pryč!" se mi naštěstí podařilo vysvětlit tomu méně jistému, aby utekl, a ten druhý ho naštěstí následoval. Asi za týden jsem je potkal o pár desítek metrů dál, opět bez majitele, tehdy jsem se otočil dřív, než mě stihli zaznamenat, a raději volil jinou trasu.

2) Vlčák bez majitele

O několik měsíců na stejném místě jsem se byl projít s dětmi (syna v kočárku, dcera pobíhala vedle mě), nevím, jestli to byl jeden z těchto vlčáků, ale podoba tam byla značná. Vyběhnul z blízkých keřů k nám, raději si nechci představovat, kdyby se nezastavil. Po majiteli opět ani stopa.

3) Tři dámy, minimálně pět psů, všichni navolno

Jiný víkend jdu s dcerou lesem na procházku. Dole kopcem proti nám jdou tři ženy středního věku a s nimi minimálně pět psů velkých plemen (stihl jsem si všimnout dvou pitbulů a jednoho irského setra), naštěstí si dvě z nich berou psy k sobě, ale jedna paní svého psa nechává klidně běžet k mé dceři. Dcera má cca metr, ten pes je asi štěně brazilské fily a je na dosah od obličeje mé dcery. Psa teda odstrčím se slovy: "Vezměte si toho psa pryč, prosím." Následuje reakce: "Říkám Vám, že je to ještě miminko." Zopakuji tedy svoje přání ještě jednou v naději, že tentokrát to paní snad pochopí, o co mi jde. A tak "za odměnu"uslyším: "Vy jste ňákej prudič, abyste se neposral." Doufám, že tento vulgarismus, když ho musela slyšet moje tříletá dcera, snese i tento blog bez cenzury s cílem opravdové autentičnosti.

4) Dva psi navolno v zástavbě, majitelce je vše jedno

Po těchto zkušenostech s dětmi do lesa a na pole již nechodím, a tak volíme procházku po bližším okolí. Dcera na tříkolce a syna mám v náručí. Ze zatáčky vyběhnou dva psy středního plemene, syn mi začne v náručí brečet, dcera relativně v pohodě, akorát mi málem spadla z tříkolky. V okolí jde mladý muž, tak se ho zeptám, zda jsou to jeho psi a zda je může vzít pryč. Dozvím se, že nejsou, ale naštěstí mi trochu pomohl. Pak, když už je po všem, konečně lehkým krokem dojde mladší slečna a na otázku, zda jde o její psy, odpoví, že ano. Tentokrát jsem již poněkud důraznější a ptám se, proč nemá ty psy na vodítku. S absolutní netečností a cynismem řekne, že oni přeci šli po chodníku. Musím přiznat, že to mi jako odpověď nestačilo, a že jsem již začal zvyšovat hlas. A tak mě okřikne ten mladík, že co se rozkřikuji, že jestli se mi to nelíbí, ať se odstěhuju do města a že jestli se moje děti bojí psů, tak ať si je beru pryč (nebo co to tehdy řekl). Celkem překvapen, neboť ještě před asi minutou sám nevěděl, jak ty psy odehnat, se mu snažím slušně připomenout i jeho neschopnost v dané situaci reagovat. Nezabralo to. Pes má i nyní svaté právo kohokoliv očuchávat, olizovat a třeba i ohrozit. Děti jsou druhořadé... ty takové lidi nezajímají.

Slečna mi naštěstí protentokrát slíbí, že když mě uvidí jít s dětmi, že si ty psy vezme na vodítko. To ale asi za dva dny zapomněla.

5) Irský setr navolno, majitelka poblíž stojí opět za zmínku

Včera jsem měl opět neméně zajímavou zkušenost. Když už jsem dobíhal, vyběhl zpoza keře irský setr, který lehce uchopil moji pravou ruku a evidentně si chtěl hrát. Jenom já si nechtěl hrát, já chtěl pouze dokončit běh, a tak jsem psa odstrčil a zavolal na majitelku, ať si toho psa bere k sobě, že ho má mít na vodítku. Byl jsem okřiknut, že co blázním a že ho na vodítku mít nemusí. To mě zaujalo natolik, že jsem se zastavil a chtěl si s paní celou situaci vysvětlit. Byl jsem informován, že ten pes je na honu (paní sice s kolem a zrovna si sbírala nějaké ovoce), a že nemusí mít vodítko. Řekl jsem jí tedy, že by asi měl mít vodítko, když jí neposlouchá a vyběhnul po mně. Na to jsem se dozvěděl, že nevyběhnul a že mojí ruky se ani nedotknul. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede a nepovede, tak jsem jí dámě jenom řekl, že už se mi to se psy stalo nejednou, že vůči mé osobě to ještě nějak zvládám, ale že kdybych šel s dětmi a stalo se to samé a moje dítě kvůli jejímu psovi upadlo na té kamenité cestě, že bych mohl být poněkud důraznější. Na to jsem se dozvěděl cituji něco v tomto smyslu: "Tenhle pes bude pořád navolno a nějaké cizí děti mě nezajímají. Pro mě je můj pes víc, než nějaké cizí dítě..." Tak jsem té pení řekl, že mě její reakce překvapuje o to víc, že je žena, a že jsem z ní poněkud zhnusen, a tak mi řekla: "Já děti nemám, nechtěla jsem je nikdy a pro mě je můj pes jako dítě." Ač mi bylo zcela jasné, že se paní poněkud v sobě mýlí, zeptal jsem se tedy, jestli teda rozumím tomu správně, že jí to je jedno a zda případně mohu zavolat policii, abychom nás někdo rozsoudil nestranně. Řekla, ať si klidně zavolám policii, tak jsem její slova uposlechl. Na to rychle nasedla na kolo a ujížděla pryč. Škoda, mohli jsme si to vysvětlit.

Ne všichni pejskaři jsou takto mimo. Pravidelně potkávám starší paní, která si svého psa vždycky dokáže uhlídat, je vidět, že její pes je opravdu vychovaný. Potkávám také pána s vlčákem, kterého pes poslouchá na slovo, i přesto si ho vždy vezme k noze, když běžím okolo nich. Vždy se pozdravíme a já ochotně poděkuji. V takové situaci jsem vděčný za tento druh respektu, i když by měl být naprosto standardní.

Všechny výše popsané situace jsou pro mě ale těžko pochopitelné a akceptovatelné. Když totiž jdeme se ženou a dětmi třeba do nákupního centra či restaurace a syn by někam jen tak odběhl, vždy jdu za ním a to nehrozí, že by na někoho skákal nebo snad někoho kousnul. I přesto jsem názoru, že ne každý musí být zvědavý na mé dítě. Pokud ale jde o psy, určití majitelé předpokládají, že Vám je jedno, že po Vás pes skáče, že Vás oslintá, očuchuje apod. Když vidíte, že majitel nijak nereaguje, nebo jenom okřikuje psa, který ho beztak neposlouchá, a Vy se ještě snad ozvete, jste ihned zaškatulkováni jako nepřítel zvířat a magor, který hned prudí.

A já pak majiteli třeba kladu otázku: "Je těžké pochopit, že já si hrát nechci, že nejsem z toho nadšený a že si nenechám olizovat svoje děti?" Navíc obvykle dodávám: "Já Vašeho psa neznám a stále je to jen pes, který - když se mu něco nebude zdát - může kousnout." Nezabírá to ani v klidu, ani důrazně. Když dochází argumenty, jsem poslán kamsi, je mi vynadáno vulgarismy a jsem pojmenován jako prudič či magor.

"Na víně je vždycky člověk"

Hodně lidí Vám řekne, že když pes kousne, na vině je člověk. A to třeba dítě, protože ho vyprovokovalo, nebo majitel, protože ho agresivně vychoval. Je třeba posuzovat situaci od situace. Hlavně si ale myslím, že na vině je především lehkovážnost a egoismus.

Jestliže vjedu do zatáčky, do které nevidím, vysokou rychlostí, možná tam potkám chodce, kterého budu potřebovat objet, a možná zrovna v levém pruhu pojede auto. Proto existují pravidla silničního provozu, a proto je třeba je dodržovat. A pouze proto, že se nedodržují, stává se každý den tolik nehod, a proto umírají lidé. Ano, lidé umírají kvůli lehkovážnosti a egoismu ostatních a přitom by stačilo jediné - dodržovat pravidla, která nejsou sepsána jen tak.

Právě proto, že pes může kousnout, a právě proto, že pes může na někoho skočit, má být na vodítku a mít náhubek. A právě proto, že se to nedodržuje, vznikají takové tragédie jako například obrázek k tomuto článku. Jednou mě ironicky jedna moje známá upozornila, když jsem se potkal s jejím opravdu neškodným jezevčíkem (vím, že jezevčíci jsou občas útoční, ale tenhle byl fakt mírumilovný): "Pozor, PES!!". Myslela to zcela zřetelně jako lehce útočnou poznámku, na můj názor, že psi by měli být na vodítku. Když ale jejího psa potrhal volně pobíhající vlčák, byla z toho zralá na diazepam.

Není nad osobní zkušenost. I ten miláček irský setr totiž může být napaden jiným volněpobíhajícím psem.

Egoismus a sebevědomí

Nechce se mi věřit, že zdravě sebevědomý člověk, který má nejen rád psy, ale dokáže zároveň respektovat své okolí, má zapotřebí nechávat obtěžovat svého psa ostatní lidi či jiné psy. Vzpomínám si, když nám dnes již velmistr Hwang Ho-yong (9. dan v taekwondu) na tréninku sebeobrany popisoval psychologii útočníka s nožem. Mluvil o tom, že takový člověk si vnitřně nevěří a že stačí ho zbavit toho nože. Cítím mezi takovou situací a určitými typy lidí s velkými plemeny psů určitou paralelu. Kladu si otázku, zda jiná situace by neznamenala i změnu sebevědomí daného člověka - je jednoduché být arogantní, když máte po boku psa a dohadujete se s člověkem, který se stará o malé děti a z toho jedno ještě strachy břečí v jeho náručí. Pokud by ten pes najednou byl pryč, pokud by proti stál člověk s paralizérem, nebo třeba by byl na procházce se strachnahánějícím hadem, možná by arogance byla ta tam.

Viděl jsem na vlastní oči, jak vypadá pes, který se chystá k útoku. Viděl jsem na vlastní oči, když jsem byl ještě malý, jak dva psi roztrhali srnku. Troufám si tvrdit, že umím odhadnout, kdy je pes rozhodnutý zaútočit. Psů se nebojím, pokud nejde o situaci, kdy jsem konfrontován např. právě se dvěma neznámými vlčáky, kteří se volně pohybují na otevřeném prostranství. I tak si myslím, že stále se svými téměř 90 kily představuji poněkud náročnějšího soupeře, než například dítě či žena, která se psů bojí. Z psů často děláme miláčky a oni skutečně jsou fantastičtí, ale jsou taky velice záludní. Raději zaútočí, když od nich běžíte a jste k nim zády. Jak to asi dopadne, když psovi bude chtít utéct malé dítě? Řekne si pes: "To je dítě, to nic nedělá, toho nechám být?" Nedělejme proto prosím ze psů férová zvířata, která dokáží rozpoznat za každých okolností, na koho mají zaútočit a na koho ne. Někdy totiž situaci mohou vyhnodnotit nesprávně, resp. to může být i poměrně často. Pravidla musí stále určovat rozumný člověk. I proto si myslím, že psa by měl vychovávat člověk s určitou mírou odpovědnosti a serióznosti.

A o to víc apeluji - odmítejme, prosím, arogantní přístup některých majitelů psů... Prosím, mějte si své psy, klidně je považujte za své děti, mějte je rádi třeba víc než lidi, pojmenovávejte je miminky, olizujte se s nimi, berte si je do postele, klidně si svými psy komenzujte svůj osobní problém, do toho skutečně nikomu nic není a může Vám být opravdu jedno, co si o tom, kdo myslí. Jen prosím mějte své ego na vodítku, pokud jej nemáte pod kontrolou, a počítejte s tím, že Vaše ego může někoho obtěžovat, nebo na něho nemusí mít zrovna náladu. Uvědomte si, prosím, že na světě existují i další lidé, kteří si chtějí pouze hledět svého, kteří chtějí jít (s dětmi či bez dětí) na procházku, kteří chodí do lesa na houby, kteří se občas jdou proběhnout a kteří nemusí Vašeho psa hned začít nadšeně objímat.

Ve svých článcích se vícekrát zmiňuji o respektu a úctě k okolí jako o protipólu k protlačování vlastního ega na úkor práv a prostoru k životu ostatních. Začínám mít pocit, že jako by si někteří lidé snad mysleli, že když budou tlačit svoje ego proti svobodě a zájmu ostatních lidí, že něco vyhrají. Nevyhrají. Ne náhodou pak tito lidé možná skončí opět pouze se svým psem... zapšklí, arogantní, nervózní, proti všem, s pár kamarády, kteří to vidí stejně, a hlavně, "ať nepotkám nějaké dítě či rodiče, který by snad chtěl komunikovat přímo a ne pomocí berličky v podobě psa".

Autor: Petr Pecina | úterý 26.8.2014 0:41 | karma článku: 49.16 | přečteno: 96573x

Další články blogera

Petr Pecina

Je tu r. 22. Look up!

Rok 2022 bude dost možná jeden z nejnáročnějších roků z ekonomického hlediska za posledních několik desítek let. Přeji všem hodně zdraví a štěstí. Ale nezapomeňme, že štěstí přeje připraveným.

31.12.2021 v 23:52 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 192 | Diskuse

Petr Pecina

O tom, jak koronavirus SARS-CoV-2 odhalil naše charaktery

Říká se, že peníze kazí charakter. Nesouhlasím s touto myšlenkou. Myslím si, že peníze charakter nekazí. Charakter je, nebo není. Peníze jej odhalují. A podobně zafungoval i kontakt člověka s koronavirovou krizí.

12.8.2021 v 18:00 | Karma článku: 32.01 | Přečteno: 2343 | Diskuse

Petr Pecina

Formy finanční kompenzace škod... aneb tak trochu o pokrytectví státní pomoci

Dobrý učitel je k nezaplacení. A člověk na dobré učitele s vděčností vzpomíná celý život. Měl jsem to štěstí jich poznat několik. Nemohu tedy souhlasit, že škola toho do praxe moc nenaučí. V mém případě to neplatilo.

29.6.2021 v 0:37 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 312 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Kateřina Konečná nechtíc prozradila, že dnešní komunistické názory jsou naprosto nelidské

O tom, že se komunisté nepolepšili a že jsou pátou kolonou putinovského Ruska, víme už dlouho. Ale že komunisté dnes vyhánějí demokratické politiky z televizních studií, otřáslo námi všemi. Kde se nová komunistická zvůle zastaví?

19.3.2024 v 0:59 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 167 | Diskuse

Eva Kislingerová

Budeme válčit se Slovenskem?

Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.

18.3.2024 v 13:24 | Karma článku: 21.38 | Přečteno: 491 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak s Babišem dohnat a předehnat ne Západ, ale Putinovo Rusko?

Západ se nám rozpadá před očima. Zato Rusko doslova vzkvétá. S doháněním Západu je konec, teď už nám zbývá, než jen dohánět a předhánět Rusko...

18.3.2024 v 11:15 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 227 | Diskuse

Jiří Turner

Tomáš Klus, Tomáš Halík a jiní „pomatenci“

Co intelektuál, to antisemita a nepřítel Izraele a FF UK jako líheň „hamásníků“. A pak tu máme ty naše angažované umělce, jako je Klus. Emoce, které vyvolává palestinsko-izraelský konflikt, už asi mnohým trochu zatemňují mozek.

18.3.2024 v 11:05 | Karma článku: 30.08 | Přečteno: 5036 | Diskuse

Petr Šindelář

Jurečka bez změn v zákonech a ústavě touží zvýšit zaměstnanost!

Na pomoc si vzal počítače a na výběr vzdělávacích kurzů zavedl e-shop. Nárok na dávky chce ztížit a zájem o práci na venkově naopak zvýšit. Premiér ale tvrdí, že 2 miliardy korun ve prospěch venkova nevydá a státní rozpočet...

18.3.2024 v 9:52 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 230 | Diskuse
Počet článků 33 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5464

Podnikatel ve finančním sektoru, finanční poradce, školitel v oblasti osobního rozvoje a finanční gramotnosti, otec tří dětí.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...