"Ubližují mi... Litujte mě... A hlavně... Rozšiřujte moje práva!!!"

Vidíte a sylšíte to taky? Že je obrovské množství lidí na tomto světě, kteří jsou ohroženi, a kterým bychom my, co se máme dobře, měli "pomáhat". Pomáhat ostatním je obrovský smysl života a je to šlechetné. Uvádí se, že každých pět sekund zemře v Africe jedno dítě z důvodu nedostatku potravy. Jedna - dva - tři - čtyři - pět - jedno dítě mrtvé a tak dále. Nemají co jíst. Smutné, že? Slyšíte a vidíte tyto děti v televizi s ubrečenýma očima, jak nám říkají: "My nemáme co jíst, dejte nám práva na jídlo!"? Já je neslyším a nevidím a vážím si všech, co bez potřeby mediální pozornosti jedou těmto dětem skutečně pomoct. A víte, proč je neslyšíme? Protože ony mají skutečný problém - mají hlad, umírají a nemají čas na to vytvářet sdružení, spolky, iniciativy, zakládat komunity, dělat pochody a pomaloučku si prosazovat svoje práva na jídlo.     

Pracuji patnáctým rokem jako finanční poradce. Moje pozice by se ale mohla nazývat specialista na výmluvy. Vídám různé příběhy lidí a za těch patnáct let odhaduji, že jsem jich zažil přibližně tisíc. Mám mezi svými klienty lidi, kteří nemají problém s penězi, stejně jako radím lidem, kteří nevědí, jak si peníze udržet. Zjistil jsem ale už před mnoha lety, že každý člověk má nějakou obavu, kterou má problém prolomit. A ta ho prostě drží v určité životní pasti. Někdo je v pasti dluhové, někdo zase v pasti peněžní, někdo v pasti vztahové, pracovní, zdravotní atd. Zajímavé na tom ale je, že jakmile navrhnete, jak z ní ven, mnoho lidí se lekne: "To já nemůžu, protože..." Místo třech teček si dosaďte cokoliv - např. "já jsem prostě takovej," "nejdřív si musím vydělat pořádný peníze," "nejdřív se musím zbavit dluhů," "dnes se moc necítím," "dnes prší," "dnes svítí sluníčko." Přijde vám to směšné? Není, všechno toto jsem slyšel. Některé výmluvy se opakují, některé jsou originál. Všichni to tak máme. Všichni máme z něčeho strach. A přesto vidíme lidi, kteří mají skutečný handicap, a jsou i s ním schopni dosáhnout mnohem dál, než my, co žádný vážný problém nemáme. Proč tomu tak je? Oni prostě pochopili, že pokud jsou slepí, tak že nevidí, pochopili, že pokud se narodili do chudé rodiny, že na tom nic nezmění, že to nemohou vrátit zpět, pochopili, že pokud měli úraz a dnes jsou od krku dolů ochrnuti, že tomu tak prostě je, pochopili, že i když nemají ruce a nohy, že jim nenarostou. 

Proč o tom píši? Protože hlavně v posledních letech čím dál více můžeme vidět, jak se určité skupiny tzv. handicapovaných lidí nejsou schopni smířit se svým "handicapem" a domáhají se jakési kompenzace za svůj problém. Kompenzace, kterou v jejich životní situaci prostě získat nemohou, protože to prostě nejde.

11. září 2001 se stal brutální teroristický čin a od té doby hoří vlna nenávisti vůči muslimům po celém světě. Určitě si muslimové v USA tehdy zažili své. Dnes ale nevíme, kdo je vlastně utlačovaný. Západ křičí, Vy nás vraždíte. Muslimové křičí, Vy nás vraždíte. Židé křičí, Vy nás vraždíte, stejně tak Arabi na Židy. Sledoval jsem poslední týdny několik diskuzí a zjistil jsem jediné - všechny tyto etnické skupiny si myslí, že právě ony jsou ty ohrožované. Kým? Tou druhou skupinou, třetí skupinou, prostě někým. 

Půjdete-li po ulici a napadne Vás Rom, hrozí, že když se budete bránit, že budete popotahování kvůli rasismu. To samé platilo v USA před lety a platí to dnes pro americké vojáky operující např. v Afgánistánu. Za chvíli se možná stane to, že když půjde po francouzské ulici terorista s bombou na zádech a všimne si toho městský policita, který se ho bude snažit eliminovat, tak uslyší: "Jestli mě zastřelíš, odsoudí tě za rasisticky či nábožensky motivovaný čin. Já jsem totiž muslim!"

Na Slovensku se bude za týden konat referendum o tom, jak se má definovat pojem rodina či manželství, neboť to zřejmě vypadá, že v tom nemají Slováci jasno. Když ale přepíšeme slovo manželství a rodina, budeme za chvíli muset vymazat slova otec a matka a nahradit je rodičem 1 a rodičem 2. Já už mám skoro obavy zde napsat, že jsem se učil ve škole, že děti se rodí tak, že se spojí mužská a ženská buňka, a že spermie je mužská buňka a vajíčko ženská. Z toho vyplývají definice pojmů matka, otec a rodina. A proč mám onu obavu o tom psát? Protože bych mohl být nařčen, že diskriminuji homosexuály. Ale tak to není. Já jim tu možnost nemít děti nevzal. Jde pouze o to, jak to je. Spojením spermie a spermie dítě nevznikne. Spojením vajíčka a vajíčka rovněž dítě nevznikne. Je to, co už jsem napsal - pokud se narodí miminko s pouze jednou nožičkou, už mu ta druhá nenaroste. Je to smutné a nespravedlivé? Určitě, ale je to tak. Pokud se dva muži mezi sebou mají bezmezně rádi, bohužel spolu mít dítě nemohou, protože to není možné jakkoliv zařídit, není možné křičet: "Ale já to dítě chci!!" Teda je to možné, ale to je tak všechno. Stejně jako to dítě bez nožičky možná bude křičet: "Ale já chci obě nohy!!" Bohužel se s tím bude muset pouze smířit. Nechcete se smířit s tím, že se s tím bude muset smířit? Tak jsme možná narazili právě na ten problém. V závěru to vysvětlím.

Ženy dříve neměly právo volit. Dnes je mají a je to tak správně. Ale to je vše. Nemohou mít penis, protože jsou to ženy. Opačně to platí pro muže. Pokud se narodím do židovské rodiny, budu velmi pravděpodobně obřezán, a tak to bude, budu vychován v určité ideologii, víře a názorech. Jestliže se ale rozhodnu, že se odstěhuji ve svých 20 letech například do Německa a budu trvat na tom, aby se všichni Němci nechali obřezat, abych se necítil diskriminován, pak požaduji víc, než je možné. 

Díky Bohu žijeme v době, kdy se neupalují ženy za to, že se jim objevila na těle bradavice. Díky Bohu žijeme v době, kdy neupalujeme homosexuály a nesnažíme se je fyzickými tresty odnaučit jejich sexuální touhy po stejném pohlaví. Díky Bohu mají právo volit ženy. Díky Bohu mají právo volit černí, bílí, žlutí, rudí, hnědí atd. Díky Bohu jsme schopni pochopit rozdíl mezi teroristou a muslimem. Židy dnes nikdo nedusí v plynových komorách, muslimy v Evropě nekamenujeme, homosexuálové si mohou pořádat pochody, mohou se líbat na ulici, držet se za ruce a nikdo to neřeší. Tak v čem je problém?! Jak to, že jsou pořád ony skupiny nespokojené a utrápené, že prostě nemají stejná práva jako... Jako kdo? Muslim chce mít v Evropě stejné právo jako v Saudské Arábii? Žid chce mít v Německu stejnou obranu jako v Izraeli? Homosexuální pár chce mít stejné právo na dítě jako muž a žena v manželském svazku? A když ne, tak... "Tak mě diskriminujete a to se nesmí!" 

Ne ne ne. Tohle není diskriminace. Tato společnost toleruje židy, muslimy, obyvatele různých národů, toleruje křesťany, ale i ateisty, toleruje homosexuály, tato společnost už dávno zrušila trest smrti a nikoho nezabíjí jako trest za to, že porušuje pravidla a neodsuzuje lidi za názory. Tato společnost JE tolerantní! Tak ji nediskriminujte za toleranci a nechte jí práva na základní hodnoty, na kterých stojí. 

Nechte obyvatelům této společnosti právo na to vidět Vám více než jenom oči. Nechte lidem této společnosti právo zatknout vrahy, odsoudit a vzít jim svobodu. 

Nechte dětem v této společnosti právo mít otce a matku. Nechte dítěti právo, aby ho matka, která ho nosila devět měsíců ve svém břiše, mohla i kojit, být s ním celý den, dotýkat se a milovat. Nechte matce právo být ženou a tím, kdo je ten jemnější, citovější a fyzicky, emocionálně a psychologicky jiný než muž. Nechte muži v této společnosti právo své děti chránit, své děti živit a být jim vzorem v tom, že je někdy potřeba se umět za svou rodinu bít. Nechte prosím muži a ženě v této společnosti právo být jednou manželi, rodiči, matkou a otcem, neboť je to základ, na kterém naše společnost stojí.

Nemůžete mít děti, ale máte je rádi? Skutečně? Tak děti klidně milujte, podporujte. Tato společnost Vám v tom nebrání. Máte na to plné právo. Je spousta možností, je spousta rodin, které potřebují pomoc, aby se o své děti mohla ještě lépe starat, aby z nich vyrostli zralí, sebevědomí a dospělí lidé. Je spoustu dětí, kteří dnes umírají hladem a nikdo se o ně nezajímá. Je neuvěřitelná spousta příležitostí, jak můžete ukázat, že skutečně děti milujete. Milovat děti znamená mít je radši než sám sebe. To určitě neznamená brát jim otce a matku, ale znamená to respektovat právo dítěte na matku a otce a právo otce a matky na dítě. Znamená to respektovat rodinu. Ti, kdo skutečně milují děti, respektují rodinu, i když děti nemohou mít a určitě se nesnaží rodinu předefinovávat a ohrožovat.

Přijde mi to celé mnohdy trapné až absurdní. Od čeho dnes existují registry dlužníků? Není to taky vlastně diskriminace dlužníků? Není. Je to ochrana bank a všech ostatních vkladatelů těchto bank. Pokud dnes přijde do banky klient, který má problém se splácením dluhů, banka mu prostě a jednoduše nepůjčí. Bylo by trapné a absurdní, aby takový klient zažaloval banku z diskriminace. Za chvíli bychom mohli dospět do okamžiku, že banky budou muset poskytnout úvěr člověku proto, že se hlásí k nějaké menšině, protože v opačném případě by banka mohla čelit žalobě.

Pokud by se banka vysmívala klientovi za to, že má dluhy, uveřejňovala jeho majetkové poměry veřejně a zesměšňovala svého klienta, pak by šlo o diskriminaci. V tomle případě jde ale pouze o ochranu hodnot a práv.

Pokud se někdo narodí jako pedofil, je to obrovský handicap. Ale může mít takový člověk právo na to mít sexuální poměr s dítětem, nebo je snad důležitější právo toho dítěte? Doufám, že jednou nepovedeme diskuzi i o tomto a snad v tomto máme jasno, že s dětmi se neexperimentuje.

A tak mi přijde, že pod rouškou utrápenosti, ubližování a chuti dávat najevo, že to někteří myslí opravdu velmi dobře a že chtějí pouze o trošičku více práv, se skrývá něco úplně jiného. Egocentrismus až egoismus a někdy i to nejhorší zlo. 

Pod rouškou práv dítěte dnes někteří kradou děti rodičům. Pod rouškou odkazu na Boha dnes někteří vraždí ostatní "boží bytosti". 

Žádný handicap, žádný problém se nevyřeší tím, že ho překryje naše ego nebo moc, ke které jsme se postupně dopracovali. 

Na území Evropy žijeme bez válek a žijeme v toleranci, svobodě a repsektu. A mnoho mnoho lidí za to v minulosti trpělo, hodně trpělo. V diskuzi tedy nejde o práva muslimů v Evropě, ale o práva Evropanů. Nejde o práva Židů v Evropě, ale o práva Evropanů. Nejde o práva homosexuálů, ale o práva dětí a rodičů. Nejde o svobodu slova, ale o respekt, úctu, etiku a morálku. Práva muslimů, Romů, Židů, homosexuálů a třeba i novinářů a všech dalších skupin jsou v Evropě respektována a to potvrzuje fakt, že zde tyto skupiny žijí. 

Nyní je tedy i na těchto skupinách, aby respektovala práva společnosti jako celku a nediskriminovala základní hodnoty, na kterých je tato společnost postavena. 

Mám velkou úctu k sebevědomým lidem a ještě větší k těm sebevědomým lidem, kteří se dokázali popasovat se svým životním údělem. Vážím si lidí, kteří neměli štěstí v životě a dokázali i přesto žít šťastný život. Ale vadí mi, když si někdo není schopen poradit se svým komplexem, a tak raději kope do ostatních. Vrátím se k dětem v Africe. Víte, není mi jich líto, protože tím bych je oslaboval a dělal z nich chudáky. Ony se ve skutečnosti nelitují, ony jsou hrdinové a mají moji úctu. Je smutné, že nemají, co jíst, ale nepomůže jim, že je budeme litovat. Vážím si všech, kteří je podporují a pomáhají jim, aby získaly možnost žít svobodný a sebevědomý život.

Není mi líto zadlužených lidí, starých lidí, handicapovaných lidí atd... žebrákovi, který mě osloví na ulici a utrápenýma očima mě prosí, abych mu dal nějaké peníze, nedám nikdy nic. Dám ale klidně 500 Kč tomu, který se snaží, který se nelituje a který dokáže pomoc ocenit a který se na svůj životní stav nevymlouvá. Děti jsou v tomto fantastické. Dítě, když se narodí, není schopné chodit, ale pod touhou přežít je prý schopné se doplazit k prsu matky, aby se mohlo nakojit. To "dospělý" a myšlenkově nevyrovnaný člověk by v takové situaci trpěl depresí a křičel: "Dejte mi právo se hýbat!" 

Nenechme se zmanipulovat utrápenýma očima a stěžováním si. Tím nikomu nepomůžeme a už vůbec ne těm, co si stěžují a trápí se, nebo to na nás jenom hrají. Dejme těmto lidem prostor popasovat se se životem a respektujme jejich životní problém, jedině tak mohou získat sílu a skutečné sebevědomí. Jedině tak budou moci žít smysluplný a šťastný život. Ale nenechme si nikým nabořit statiku svých základů, na kterých stojí naše společnost, neboť tak ohrozíme všechny členy této společnosti, včetně všech rádoby ublížených skupin. Nenechme se přesvědčovat, že jim ubližuje společnost. Není tomu tak. To, že se někdo nějak narodil, nebo se rozhodl pro svůj styl žití, není nic, za co by mohla společnost. Buď se tak stalo z důvodu přírodních zákonů, nebo tak byl člověk ovlivněn svojí rodinou, anebo se tak prostě rozhodl žít. Ve všech případech se jedná ale o problém jedince nikoliv společnosti.

Takže problém není venku. To největší riziko je uvnitř. Uvnitř každého z nás. Tak už se konečně postavme na nohy, udělejme si jasno v tom, co je tou největší hodnotou naší společnosti a nenechme si tuto hodnotu nikým a ničím vzít a hlavně - nezbořme si ji sami! Vždyť je to ta nejlepší společnost, za kterou by naši předkové nebo ty děti v Africe byli neuvěřitelně šťastní! Tito lidé bojovali či dnes bojují o holý život či svoji (naši) svobodu a skutečné hodnoty. A my dnes tyto hodnoty chceme předefinovávat.